Dalovice (Dallwitz) - porcelán

Manufaktura založená majitelem dalovického panství Johannem rytířem von Schönau původně vznikla v roce 1804 na výrobu kameniny, později se však přizpůsobila poptávce a začala se zaměřovat na porcelán, na který dostala roku 1830 oficiální povolení. Mezi příznivce porcelánky v Dalovicích patřil například Johann Wolfgang Goethe, který se opakovaně vracel do Karlových Varů a navštěvoval i dalovickou továrnu. Z jeho dochovaných poznámek je patrné, že se v Dalovicích byl nejen víckrát podívat, ale dokonce zde kupoval porcelánový servis pro dvanáct osob.

Plnohodnotnou porcelánkou se dalovická továrna stala až s novým majitelem Wilhelmem Wenzelem Lorenzem, který podnik řídil v letech 1832 až 1850.

V polovině 19. století přechází porcelánka do rukou dosavadního podnikového účetního Franze Fischera, s jehož vládou přichází rozšíření sortimentu o drobné plastiky a prosazuje se druhorokokový styl. Postupně následují další změny majitelů. S Fischerem podniká Franz Urfus, který je od poloviny 60. let jediným vlastníkem, po něm přebírá podnik Durynská banka. V 70. a 80. letech patří porcelánka Friedrichu Riedelovi von Riedensteinovi. Koncem 19. století kupuje dalovickou porcelánku firma Springer & Co. z Lokte. Dalšími majiteli se stávají Ludvík Pröscholdt se společníky Gottlem a Bebischem. V roce 1919 se dalovická porcelánka připojuje do koncernu Epiag.

Stejně jako další slavné porcelánové výrobny čeká Epiag po druhé světové válce znárodnění, které tak jeho výrobu začleňuje do národních podniků, od roku 1958 je součástí Karlovarského porcelánu. Jako společnost EPIAG DAFA přečkala období privatizací v 90. letech 20. století, úpadku se nakonec nevyhýbá v roce 2013, kdy porcelánky v Dalovicích a Chodově vyhlašují bankrot. Výroba porcelánu však z Dalovic úplně nevymizela. K místní tradici porcelánové výroby se hlásí firma Viva Porcelán založená krátce po sametové revoluci.