Autor Bekel Josef

Josef Bekel, též Bekl, Beckel, Beckl (10. června 1806, Skalice u České Lípy – 30. června 1865, Skalice u České Lípy), byl litograf, miniaturista, malíř a fotograf.

Život

V letech 1821–1825 studoval malířství, kresbu a grafiku na Akademii výtvarných umění v Praze a poté dva roky na Akademii výtvarných umění (Akademie der bildenden Künste) ve Vídni u profesorů Antona Pettera a Johanna Petera Kraffta.

Ve Vídni zůstal do roku 1832. Stal se tam populárním malířem portrétů a získal množství zakázek. Byl přítelem známého vídeňského portrétisty a litografa Josefa Kriehubera a do roku 1832 s ním spolupracoval v jeho dílně.^[3] Provedl například podle jeho návrhu podobiznu generála hraběte Ignáce Gyulaie (1830), značil pouze iniciálami J.B.^[4] Ve čtyřicátých letech začal v Praze podle vlastních návrhů vydávat litografie slavných českých osobností (Josef Kajetán Tylnejstarší portrét ve dvou verzích, také kresba tuší; František Ladislav Rieger,^[5] Ferdinand Břetislav Mikovec, sochař Josef Max, malíř Vilém Kandler a další). Ve čtyřicátých letech vytvořil na zámku v Chlumci nad Cidlinou sérii akvarelových portrétů členů rodiny Kinských a Kolowratů, mj. Oktaviána Kinského (1841), kněze Jana Kolowrata a malíře Louise Grünlera (oba 1849).^[4][6]

Patří k průkopníkům fotografie v Čechách. Když Bekela začala trápit oční chorobaa také polevil zájem o malované portrétní miniatury, začal v letech 1851–1854 kolorovat fotografie a 30. července 1857 založil spolu s Wilhelmem Ruppem v Praze na Novém Městě na Františkově nábřeží (dnešní Smetanovo) v domě čp. 334/II fotografický ateliér. Byli uváděni jako firma "Rupp W. & Bekl Photographie" a jako jedni z prvních zavedli fotografické vizitky. Po roce 1859 Bekel odešel z Prahy do rodné Skalice u České Lípy, kde údajně ještě byl činný jako malíř a fotograf,^[8] ale kvůli progresivní oční chorobě brzy skončil a upadl v zapomnění.^[7]

Dílo

Proslavil se již ve 30. letech ve Vídni jako malíř akvarelových portrétů císařské rodiny a aristokracie (celkem 110 do roku 1832), odkud jezdil portrétovat také do Uher. Maloval také olejomalby, například portrét arcivévody Štěpána Habsbursko-Lotrinského a uherského palatina z roku 1847 (ve sbírce Národního muzea), který později v Praze litografoval a vytiskl v dílně Františka Šíra.^[9] V Čechách jezdil za klienty do Karlových Varů^[10] a pracoval také pro šlechtické rody Kinských, Kolowratů a Waldsteinů. Poslední Bekelova malovaná podobizna je datována letopočtem 1854, pochází ze sbírky Národního muzea v Praze a je na ní německý malíř Karl Johann Lasch (žil v letech 1822-1888)

Jeho podobizny vykazují vyrovnanou kvalitu a věrohodné podání fyziognomie. Jsou zastoupeny v mnoha zámeckých i muzejních sbírkách.

V letech 1855–56 vytvořil soubor vynikajících fotografických portrétů na slaném papíře z prostředí pražských měšťanských vrstev, část z nich je ve sbírce Muzea hl. m. Prahy, další v Národním muzeu. Podle Pavla Scheuflera znal osobně Boženu Němcovou, která se o něm a o jeho bratrovi zmiňovala v korespondenci. Hypoteticky mohl být autorem známé daguerrotypie Boženy Němcové v šálu, připisované Janu Malochovi.^[12][13]