Autor Kovařík Slavoj

Narodil se 22. 9. 1923 v Olomouci – Holici. Studoval u prof. V. Hrocha na škole umění ve Zlíně a u profesora Emila Filly na VŠUP v Praze, 1947 se stal členem Skupiny olomouckých výtvarníků, po jejím zániku členem SČVU, skupin Parabola a Konfrontace a od 1990 je členem Spolku olomouckých výtvarníků. Pracoval mj. jako malíř a asistent šéfa výpravny v Českém divadle v Olomouci, 1957-1984 jako asistent výpravy a provozní architekt Divadla O. Stibora v Olomouci. V letech 1965-1967 pracoval jako externí pedagog Katedry výtvarné výchovy FF UP v Olomouci. Po studijních cestách do Anglie a Německa koncem 60. let byl zaujat pop-artem a lettrismem, pracoval s figurálními náměty, objekty masmédií, se symboly a reáliemi městského života. Malíř Slavoj Kovařík patří k nejvýznamnějším umělcům 2. poloviny 20. století na střední Moravě. V průběhu 50. let se věnoval zejména krajinám a všedním zátiším. Tradiční malířské náměty ovšem ztvárňoval osobitým způsobem navazujícím na meziválečnou tvorbu jeho velkých uměleckých vzorů – především Pabla Picassa a Emila Filly. Dnes je malířovo pozoruhodné směřování k ornamentálně-znakovému zpracování prostých motivů vnímáno jako podstatný příspěvek do vývoje českého poválečného umění. V 60. letech se Kovaříkova tvůrčí energie rozprostřela hned do několika směrů. Již na jejich počátku v jeho tvorbě pozorujeme sílící zájem o civilizační problematiku a město vůbec. V rozsáhlém volném cyklu olejomaleb Města (1960–1963), inspirovaném rodnou Olomoucí, malíř záhy přetavil její panoráma do chvějivé sítě horizontál a vertikál a vzápětí začal ztvárňovat město jako tajemný labyrint v podobě překrývajících se plošných plánů. Jeho tvorba se tak v roce 1963 ocitla na samé hranici tehdy aktuální lyrické geometrické abstrakce.