Autor Stevens Pieter

Pieter Stevens z místa svého narození Mechelen cestoval za studiem malířství do některé z amsterodamských dílen) a poté se jako malíř usadil nejprve v Antverpách, kde byl roku 1589 přijat mezi mistry do cechu (gildy) svatého Lukáše. V letech 1590-1591 poobýval na studijní cestě v Římě, kde se seznamoval s italskou malbou i s díly tam působících nizozemských krajinářů. Nelze vyloučit, že jeho časné kresby římských a neapolských památek jsou jen kopiemi prací Jana Brueghela staršího (1568-1625), který v letech 1590-1594 tvořil jak v Římě, tak i v Neapoli. Stevensovu krajinomalbu významně ovlivnili dva vlámští malíři a rytci – Hendrick van Cleve (1525 ?-1590/95) a Paulus Bril (1554-1626). Brilův vliv je patrný především v kresebných studiích Prahy, do které se Stevens přestěhoval po roce 1591. Smlouvou z 15. dubna 1594 byl jmenován dvorním krajinářem císaře Rudolfa II.^[3][4] V porovnání s předchozí olejomalbou, kresbami vesnických slavností a výhledy do krajiny, včetně antických ruin, se Stevens v Praze zaměřil na bezprostřední krajinomalbu. Začal se zajímat i o nový námět „marín“. Mohlo to souviset s příchodem Aegidia Sadelera (1570?-1629), předního manýristického rytce, do Prahy v roce 1597. Ten s sebou přivezl i rytiny a kresby s tímto námětem. Krajiny, které pak po roce 1600 Stevens vytvořil, vykazovaly v různé míře vliv všech výše uvedených malířů. Dokládá to především soubor rytin reprodukující Stevensovy kresby s námětem ročních období, které však vyryl Hendrik Hondius (1573-1650).^[5] V letech 1604-1607 vznikl další cyklus více než 50 akvarelů s vlámskými, římskými a pražskými motivy, přičemž především motivy Prahy se stávaly stále častější součástí Stevensových krajin. Ty pak sloužily jako kresebné podklady pro rytce Aegidia Sadelera, který podle nich v následujících letech zhotovil cykly mědirytin Osm českých krajin, Osm českých říčních krajin a po roce 1615 i cyklus Osm krajin z Čech. Kromě kresebných studií krajín podle přírody dělal Stevens i komponované veduty, jež neodpovídaly přesně realitě, takzvaná "capriccia'. Nejznámějším z nich je pohled na panorama města, domněle Prahy. Pop smrti císaře Rudolfa II. (1612) Pieter Stevens přešel do služeb knížete Karla I. z Lichtenštejna. Ví se ještě, že v roce 1624 propustil ze své dílny syna Antonína, naposledy je zmiňován v knize sdruženého cechu staroměstských a malostranských malířů v roce 1626. Pieter Stevens v Praze založil rodinnou tradici krajinomalby, v níž pokračoval jeho syn Antonín (kolem 1608 - asi 1675). Obliba jeho tvorby mu v roce 1643 vynesla přídomek „ze Steinfelsu“ a v roce 1652 se stal i správcem hradní obrazárny